• Home
  • Lifestyle
  • Travelling
  • Interviews
  • Beauty
  • Books
  • Inspiration
Facebook Instagram Google + youtube pinterest

blog by Alexandra


Krásnou neděli všem, dnes jsem si pro vás připravila článek o vánočních dekoracích. S maminkou každý rok dekorace vyrábíme, většinou se jedná o dekorace z přírodních věcí jako jsou větvičky, šišky, kamínky, listy, kaštany, žaludy, a vlastně všechno, co najdete na louce, nebo v lese. Některé pak dozdobíme věcmi co nakoupíme v obchodě. Doporučuji kupovat dekorace v KiKu, nebo Pepcu, jsou tam levné, a fakt krásné :)
Já mám tenhle rok i světýlka z Pepca, za nějakých 35 kč, moc šancí jsem jim nedávala, ale svítí fakt krásně a baterky (taky z Pepca) vydrží sakra dlouho.

1) VENKOVNÍ DIY SVÍCEN
Ale zpět k dekoracím. Loňský rok jsme s maminkou vyráběly venkovní svícny. Je to velmi jednoduché a fakt krásné, takže jsme nakonec svícen měli doma v obýváku.

Na výrobu potřebujete:
- jeden starý květináč
- smrkové, nebo jiné větvičky
- provázek
- mech, kůru, šišky, kaštany a další věci na zdobení
- kamínky na vysypání
- svíčku
- tavnou pistoli

Výroba:
Vezmete starý květináč, který celý oblepíte větvičkami. Když budou větvičky trochu přečuhovat, vůbec to nevadí. Když máte větvičky nalepené, obvažte je ozdobným, nebo klasickým provázkem. Vypadá to fakt krásně :) Potom už jen stačí, když květináč ozdobíte dle svých představ, místo některých větviček můžete také nalepit kousek mechu, nebo listu. Potom už jen stačí hotový svícen vysypat kamínky a zasadit do něj svíčku. Takový svícen vypadá krásně, a nebojte, pokud použijete například borovici a mech, svícen vám vydrží a neopadá :)
Bohužel jsem nenašla žádnou fotku, takže pokud budete svícen vyrábět, foto mi zašlete, ráda ho sem doplním. :)

2) PODÉLNÝ ADVENTNÍ VĚNEC
My máme doma každý rok klasický kulatý adventní věnec, který je buď z živých větviček, nebo máme drátěný, který dozdobíme. Poslední roky ale mamka vyrábí taky tuto dekoraci, která může sloužit i jako podélný adventní věnec a vypadá fakt nádherně! My tuto dekoraci používáme klasicky jako svícen.

Na výrobu potřebujete:
- podélný tác
- větvičky, oříšky, šišky, skořápky, mech, kaštany, a věci na ozdobení
- svícny a svíčky
- tavnou pistoli

Výroba:
Zase se jedná o velmi lehké DIY. Jde pouze o to, že na tác nalepíte větvičky, a následně jej polepíte různými ozdobami dle vašeho vkusu. Nakonec přidáte i svícny se svíčkou. My jsme svícny opět naplnily, tentokrát nějakou koupenou dekorací,  protože do tohoto svícnu dáváme pouze čajové svíčky. Můžete ale použít fantazii a přidat svícny průhledné či mozaikové, které při zapálení svíčky vytvoří fakt nádherný efekt :)
A určitě se nebojte tento svícen, využít také jako adventní věnec.

Další dvě dekorace už jsou opravdu velmi jednoduché, a není k nim potřeba psát obsáhlé návody :)

3) OZDOBA NA DVEŘE
Stačí pouze svázat několik větviček a dozdobit dle svých představ. Hlavně pozor na třpytivé dekorace, ptáčci je velmi rádi oždibují.
4) PODZIM A JEDNODUCHOST
Poslední dekoraci mám v pokoji. Do květináčů, které momentálně nevyužívám, jsem nastříhala větvičky s uschlým listím, a trochu šišek. Nakonec jsem nastříhala také březové větvičky, které jsem dala do krásné, úzké lahve s vodou. A je to fakt jednoduchý, a krásný!
Mám pro vás ještě takový malý tip. Tenhle adventní věnec jsme vyráběly s mamkou pro babičku a pod něj jsme daly talíř, který jsme obalily alobalem a polepily větvičkami. Tenhle tip jsem našla na blogu skvělé Míši, která má blog nejen o pečení, takže určitě mrkněte - Love Your Body
Budu ráda když mi pošlete své výtvory, třeba na email! :)

Mějte se krásně, Alexandra
Share
Tweet
Pin
Share
17 komentářů
Není to tak dávno, co napsala svůj první článek o mých prázdninách v Katalánsku. Snažila jsem se s vámi sdílet všechny mé zážitky a zkušenosti a dát slečnám, které uvažují o tom že by vyjely jako au pair, co nejvíce rad. 
Dnes pro vás mám poslední článek z této pravidelné rubriky, tak doufám, že se vám bude líbit! 

Před odjezdem zpět do Česka se rodinka rozhodla, že pojedou ještě na týden na dovolenou na pláž do Cambrils. Ze začátku to byl pro mě trochu šok, protože to bylo v době, kdy v Katalánsku proběhly teroristické útoky v Barceloně a potom právě v Cambrils. Po týdnu se ale situace poměrně uklidnila a já sama sebe přesvědčila, že bych se neměla nechat zastrašit, a měla si poslední dny užít. Na moře jsem se opravdu těšila, protože jsem celé prázdniny strávila ve vnitrozemí, takže jsem to brala jako perfektní ukončení prázdnin.

Jelikož rodina chtěla, abych stihla vidět co nejvíce zajímavých míst, první zastávka byla v Tarragoně. Tam se mi opravdu líbilo, je to kouzelné město a jestli se rozhodujete kam příští rok na dovolenou, doporučuji Tarragonu, je to přístavní město plné krásných památek, takže budete mít určitě co poznávat 😊
Další zastávka byla v Cambrils, kde jsme se ubytovali do apartmánu kousek od pláže. Den jsme trávili na pláži a večer vyjeli do centra, kde bývá poměrně rušno, a najdete zde opravdu spoustu restaurací a obchodů - další skvělé místo na dovolenou 😊 Zde jsem strávila 2 dny a poslední den mě rodina vezla do Barcelony, odkud jsem potom jela zpět do Česka. Věřím, že spoustu z vás už Barcelonu navštívilo, ale pro mě to byla premiéra. Navštívili jsme památky, které jsem si přála vidět a nakonec si zašli na oběd. Všichni jsme se smáli nad tím, že svůj pobyt ve Španělsku zakončuji kebabem, ale on byl fakt boží!


Doufám, že jste si dnešní článek užili a že vás fotky trochu zahřály v tomhle zimním období 😊

Mějte se krásně, Alexandra


Share
Tweet
Pin
Share
5 komentářů
Krásnou sobotu všem!  Dnešní článek bude další Interview, protože tyto články mají vždy největší počet zobrazení a reakcí, takže doufám, že vás tento typ článků baví :) 
Tentokrát jsem vyzpovídala maminku Marušku a tatínka Honzu těchto dvou princezen. Emma a Thea už oslavili svůj první rok, a mě zajímalo, jak se na narození dvojčat rodiče připravovali, co vše bylo potřeba zařídit, a jak těžká byla výchova dvojčátek v prvních měsících.

1) Jaká byla vaše prvotní reakce, první pocit, když jste zjistili že čekáte dvojčátka?
M: Když jsem šla k doktorce, tak jsem byla připravená na dvě varianty – buď že těhotná jsem, nebo že ne. Žádná třetí možnost mě nenapadla. Paní doktorka těhotenství potvrdila a její druhá věta byla, že tam jsou miminka dvě. Moje odpověď byla „ježiši“ 😄 . Tato varianta mě totiž vůbec nenapadla, takže proto taková reakce, ale radost jsem samozřejmě měla velikou.

H: Překvapení, radost, trochu obavy z finančního zajištění.

2) Chtěli jste znát pohlaví, proč ano/ne, měli jste přání, aby to byli kluci, holky, kluk a holka?
M: Ano chtěly, už kvůli jménům, výbavě, člověk prostě ví,  na co se má těšit. Říkali jsme si, že když už čekáme dvojčátka, že ideální by byl páreček, ale samozřejmě jsem hlavně chtěli, aby všechno bylo v pořádku a miminka byla zdravá.

H: Ano chtěl, byl jsem zvědavý a kvůli praktičnosti. Přál jsem si kluka a holku.

3) Vím, jak musí být těžké vybrat jméno pro jedno dítě, proto se ptám, jak dlouho vám trvalo, než jste vybrali jména pro obě holčičky?
M+H: Jméno Emma se nám líbilo dlouho, takže to byla jasná volba. Nad druhým jménem jsme přemýšleli víc, buď se nelíbilo Honzovi nebo nám je nějakým způsobem zprotivila rodina. Druhé jméno jsme proto vybírali celkem dlouho, až nás zaujala Thea. /Tady by se hodilo dodat, že Honza je můj bratranec, a proto tak trochu vím, jak dlouho druhé jméno vybírali. Nakonec nám až do narození They neřekli, jak se bude druhá holčička jmenovat, aby zase v rodině někdo nepřišel s větou "Probůh a jak ji budou ve škole říkat?" 😄/

4) Měli jste nějaké obavy, že bude třeba výchova dvou dětí zaráz hodně náročná?
M: Za sebe rozhodně ano, zejména ze začátku, kdy radost vystřídala obava, jak to vše ze začátku sama bez větší pomoci zvládnu. Byla jsem psychicky připravena, že se budu starat o jedno miminko, takže strach jsem ze začátku těhotenství měla. Ale pak jsem si řekla, že to zvládly ostatní maminky, že to tak hrozné nebude.

H: Já ne, dělal jsem si z toho spíše srandu.

5) Bylo potřeba před porodem zařídit něco speciálního, kromě toho, že bylo potřeba zdvojnásobit výbavičku?
M: Myslím, že ne.

H: Vydělávat dvakrát víc peněz 😄😄

6) Jak probíhaly první měsíce po narození holčiček, bylo to hodně náročné?
M: Holky se narodily o 6 týdnů dřív, 1. měsíc jsme strávili v brněnské porodnici, daleko od rodiny, takže ke konci už to tam pro mě bylo náročné. Když se na to dívám zpětně, tak hlavně první půlrok náročný byl hodně. Bojovali jsme s kojením, holky na střídačku brečely, bolelo je bříško, ublinkávaly, navíc vše dvakrát.  Jako prvorodička jsem neměla s ničím žádné zkušenosti, člověk si na vše musel přijít sám. Dnes už bych spoustu věcí udělala jinak. Honza se sice snažil pomáhat, ale chodil do práce, potřeboval se vyspat, takže bylo to náročné pro obě strany. Já jsem se musela srovnat hlavně psychicky, a nejhorší pro mě byl asi nedostatek spánku, kdy jsem spávala max. 1-2 hod. v kuse.

H: Extrémně náročné, ze začátku hlavně dojíždění do Brna. Přišel jsem o pohodu, klid a spánek. Stále jsme byli v jednom kole, Maruš nebyla úplně psychicky v pohodě.

7) Nedávno měly holčičky rok a mě by zajímalo, jestli se během toho roku nějak měnily vaše pocity či názory. (například dříve vám přišla výchova dvojčat obtížná, ale teď vidíte velkou výhodu v tom, že si mohou hrát spolu)
M: Prvních 7-8 měsíců bylo náročných, neustálý kolotoč, člověk se nazastavil. Od té doby co se začaly přetáčet na bříško, plazit se, lozit, stát, chodit kolem nábytku je to o stoprocent lepší. Ze začátku se podle mě holky moc nevnímaly, ale čím jsou větší, tím více. Teď už si spolu hrají, honí se, ale taky se perou, tahají se za vlasy, žárlí. Už je s nimi sranda, já se už taky víc vyspím, není to už tak náročné, člověk je v lepší pohodě, tudíž i holky. Co se týká výchovy a obstarávání holek je to samozřejmě u dvou náročnější, dvojí krmení, oblékání trvá déle, když něco člověk vysvětluje/zakazuje, říká to tisíckrát, nemůžete se věnovat jenom jedné, vždy ten čas, lásku, věnování musí rozložit mezi dvě a doufá, že nešidí jednu nebo druhou.

H: Je s nimi čím dál tím větší zábava.

8) Jste ten typ rodičů, co své dvojčata obléká do stejného oblečení, nebo vybíráte pro děti oblečení individuálně.
M: Nechtěla jsem nebo jen minimálně. Ale člověk se tomu moc nevyhne. Trička, tepláčky máme většinou namixované, ale takové ty svrchní věci máme většinou stejné. Takhle bych musela shánět dvě různé obdobné věci, což často nevidím, musela bych obíhat různé obchody. Takhle vezmu rovnou dvě stejné, navíc často nakupuji na bazárkách po dvojčatech – takže taky stejné věci, nebo když dostaneme něco od příbuzných, samozřejmě koupí dvě věci stejné. Uvidíme časem, jestli to holky budou vyžadovat nebo budou striktně proti.

H: Je mi to jedno.

9) Často se říká, že dvojčata mají mezi sebou hlubší vztah než sourozenci, kteří mezi sebou mají větší věkový rozdíl, a často také mezi sebou dokážou beze slov komunikovat. Vypozorovali jste už něco podobného u svých dvojčátek?
M: To asi uvidíme spíš až budou větší.

H: Ještě ne.

10) Jsou si holčičky hodně podobné/odlišné ve vzhledu nebo chování?
M: Vzhledově každá jiná, stejný mají jenom nos, typově, postavou jsou od narození jiné. V chování také každá jiná, i když vlastnosti se u nich v různém období mění a střídají.

H: Ve vzhledu i chování odlišné.

11) Popište nějakou vtipnou či zajímavou situaci, která se vám s nimi přihodila.
M+H: Každý den něco, když se honí, smějou se u toho, řehtají se, vidí něco nového, ukazují, …

12) Máte nějakou radu pro rodiče, kteří právě čekají dvojčátka?
M: Hlavně zůstat v klidu, nestresovat se. Pohodoví rodiče (máma) rovná se pohodové děti. Nevnímat moc některé supermatky dvojčat, které vše zvládají levou zadní a zvládly by klidně i paterčata – člověk z nich má akorát depresi a bůhví kde je pravda 😄.

H: Hlavně ať to nehrotí.

13) Četli jste před porodem nějaké knihy o výchově dvojčátek, můžete případně nějaké doporučit?
M: O výchově ani ne, spíš tak celkově o těhotenství, porodu.

H: Ne.

14) Popište (nejlíp každý zvlášť) každou z holčiček jedním slovem, nebo jen krátkou větou.
M: Emma: hodný miláček, usměváček
      Thea: raubíř, tulínek, nenasyta

H: Emma: velký smíšek, nešťastníček
     Thea: malý smíšek, vztekloun

Doufám, že se vám dnešní článek líbil, a jestli máte ve svém okolí někoho, kdo by se chtěl podělit o svou životní zkušenost, neváhejte mi napsat do komentáře :)

Mějte se krásně, Alexandra
Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Ahoj všichni, po delší době vás zase zdravím u mě na blogu, u nového článku! Už to budou skoro dva měsíce co jsem zpět v Česku, a zároveň dva měsíce co jsem nenapsala žádný článek. Je to hlavně z toho důvodu, že jsem hned po příjezdu jela na týden k tetě, potom zase teta k nám, navštěvovala jsem babičky, tetičky.. no a na blog mi nějak nezbyl čas.
V září jsem ale úspěšně zahájila třetí vysokoškolský rok a přestěhovala se zase do Brna na koleje - a pevně věřím, že mimo psaní bakalářky, budu stíhat i psaní blogu ;)

V dnešním článku bych se s vámi chtěla podělit o mé zkušenosti, které mi pobyt v Katalánsku dal, jak jsem si tam ty dva měsíce užila, a jestli bych se vůbec vrátila.
V prvé řadě chci říct, že opravdu nelituji toho, že jsem odcestovala a doporučovala bych každému, aby alespoň na prázdniny odjel do ciziny, protože to byl opravdu nezapomenutelný zážitek.

1) CO JSEM SI Z KATALÁNSKA PŘIVEZLA?
Kromě hromady fotek a zážitků, které jsem tam s holkama, nebo rodinou zažila, jsem se taky dost posunula v jazyce. Naučila jsem se nové fráze a slovíčka, ale především jsem se rozmluvila, a to je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí, když chcete mluvit cizým jazykem - rozmluvit se a nestydět se mluvit. Zdokonalila jsem se nejen v katalánštině, ale taky angličtině, protože rodiče se mnou často mluvili anglicky.
Kromě toho, že jsem se zdokonalila v jazyce a dozvěděla se spoustu nových věcí o Španělsku a Katalánsku, jsem také potkala spoustu zajímavých lidí. Tím, že jsem tam měla dvě kamarádky ze školy, neměla jsem takovou potřebu hledat si nové kamarády, ale i tak jsem v Katalánsku poznala spoustu milých lidí.
Poslední věc, kterou jsem si z Katalánska přivezla (když teda nepočítám jídlo, hmotné věci a pár kilo navíc) je tak trochu jiný pohled na svět a na život. Vím, že to může znít jako klišé, ale změnila jsem názor na spoustu věcí, urovnala jsem si spoustu myšlenek v hlavě a tak nějak jsem si konečně uvědomila co mě baví a co bych v životě chtěla dělat. A to je asi jedna z nejlepších věcí, kterou jsem si z mého pobytu v Katalánsku odvezla :)

2) JELA BYCH ZNOVU? 
Jedna z velmi častých otázek mého okolí je, jestli bych do ciziny jela znovu. Moje odpověď je ANO, jela, ale už ne jako au pair. Není to vůbec kvůli dětem, děti miluju, rodina byla taky báječná a stále jsme v kontaktu, ale chtěla bych v budoucnu jet do ciziny spíše pracovat a být trochu mezi lidma a mít větší volnost. I přesto ale uvažujeme s přítelem, že bychom spolu příští léto jeli jako au pair pár, ale sama bych už asi děti hlídat nejela. Ale jak se říká, nikdy neříkej nikdy! :D

Jak už jsem psala i v předchozích článcích, celé prázdniny jsem si opravdu užila, ale už jsem ráda že jsem doma, že mám svůj klid, volnost a hlavně, že mám kolem sebe svou rodinu a přátelé. Jestli na mě máte nějaké otázky, tak mi je napište a já vám ráda v v komentářích nebo v dalším článku zodpovím :) 
Z rubriky Au pair ještě určitě pár článků vyjde, příště se můžete těšit na článek o výletě do Barcelony, Tarragony a Cambrils.

Mějte se krásně, Alexandra
Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
 Krásný den všem, dnes jsem si pro vás připravila recenzi na vlasové produkty značky Elseve od L´Oréal Paris. Přípravky na vlasy od značky Elseve jsem začala používat asi před třemi lety, a i když občas obměním značku šampónu, vyzkoušela jsem od Elseve skoro všechny jejich řady, a ráda se k této značce vracím.

JAK JSEM S PRODUKTY SPOKOJENÁ
Pamatuji si, že úplně první jsem zkoušela řadu Fibralogy a to konkrétně šampon a kondicionér. Tahle řada slibuje objemné a husté vlasy. Zatím se mi teda ještě nestalo, abych si v drogérii koupila šampon pro objem vlasů, který by fungoval, takže ani u téhle řady nepočítejte s žádným zázrakem. Tahle modrá řada ale nádherně voní a vůně mi vždy ve vlasech vydržela až do dalšího umytí, to ale platí u všech produktů na vlasy od Elseve. Dále si pamatuji, že jsem zkoušela řadu Total repair extreme, Total repair, nebo Arginine resist x3 které mi taky hodně vyhovovaly. Co mě trochu zklamalo, byla řada Extraordinary clay a to konkrétně maska na vlasy, která má velmi hutné složení a špatně se z vlasů vymývá. 
Hned po Fibralogy jsem zkoušela Extraordinary oil, a musím říct, že tahle řada je dodnes mým favoritem. Z této řady jsem vyzkoušela kromě šamponu a balzámu také masku a vyživující krém, všechny produkty by měly vyživovat vlasy, pokožku hlavy a dodávat vlasům jemnost.
Jako všechny ostatní produkty od Elseve mi i tahle řada nádherně voní, šampon dobře pění a vlasy mám vždy hebké, jemné a vyživené. I při mém několikátém barvení a odbarvování vlasů mám konečky vlasů zdravé, netřepí se mi, ani nelámou. Co se týče vyživujícího krému, je opravdu skvělý, voňavý a vlasy vůbec nemastí! Používala jsem ho pouze do konečků vlasů, které zjemnil a krásně provoněl.
POSTUP MYTÍ VLASŮ
K tomu aby vlasové produkty fungovaly, potřebujete i správnou techniku mytí vlasů. Já si vlasy vždy před mytím důkladně rozčešu a opláchnu je teplejší vodou (asi 2min), aby se vlas otevřel. Potom použiji šampon, který aplikuji pouze ke kořínkům a vlasy myji pouze u pokožky hlavy - zbylé vlasy se umyjí při smývání šamponu. Nejvíce bakterií a plísní se totiž tvoří u kořínků. Posléze aplikuji do délek vlasů balzám, či masku, vlasy rozčešu, aby se produkt dostal ke všem vlasům a asi po 3-5 minutách vlasy důkladně opláchnu vlažnou vodou. Je taky důležité nenechávat vlasy v turbanu dlouhou dobu a nejlépe vlasy u kořínků trochu vyfénovat, aby se nezačaly tvořit plísně, nebo lupy. Já většinou vlasy trochu vysuším u kořínků a zbytek nechám přirozeně uschnout, ale pokud spěchám a potřebuju vlasy ihned suché, před fénováním použiji ochranný sprej. Samozřejmě nejsem žádný odborník a určitě není ostuda se svého kadeřníka zeptat na správné mytí vlasů, ale myslím si, že mé vlasy jsou zdravé právě díky tomu jak šetrně se s nimi snažím zacházet.

SLOŽENÍ
Co mě na produktech Elseve hodně mrzí je, že obsahují silikony a sulfáty. Doposud jsem složení produktů nijak neřešila a nevnímala, ale po tom co jsem zjistila že se mi vlasy můžou nadměrně mastit i díky silikonům obsažených v šampónu asi od značky Elseve na chvíli opustím, a vyzkouším něco přírodního. Nedávno mi ale jedna moje kamarádka - kadeřnice - řekla, že právě ty silikony dodávají vlasům jemnost, hebkost a lesk a jelikož mám problém s tím, že se mi vlasy cuchají, nemusely by mi přírodní šampony vyhovovat.

SHRNUTÍ
+cena, dostupnost
šampon
+dobře pění, stačí ho dát pouze malé množství
+krásně voní a vůně ve vlasech vydrží
+nedráždí pokožku hlavy
balzám
+krásně voní
+vlasy se po aplikaci balzámu velmi snadno rozčesávají
maska
+předchází ničení a lámání vlasů
+krásně voní, vlasy se dobře rozčesávají
Celkově mám po použití jakéhokoliv výrobku od Elseve vlasy voňavé, hebké a lesklé.

-Co je pro mě velké mínus, je složení
-Nemůžete čekat zázraky, polámané a zničené vlasy vám už šampon nezachrání a nějaký výrazný objem či hustotu vám taky žádný šampon nepřidá.

Věřím, že každému vyhovuje něco jiného, takže budu ráda když mi do komentářů napíšete své tipy na vlasové produkty, které používáte a jestli máte tip na nějaké přípravky bez silikonů, budu ještě radši.
Já doufám, že někomu tento článek pomohl a třeba nějaké produkty od značky Elseve vyzkouší, já je mohu doporučit, protože mé vlasy jsou díky nic opravdu zdravé.

Mějte se krásně, Alexandra

Share
Tweet
Pin
Share
3 komentářů


Všem vám přeju krásný den, omlouvám se za delší odmlku, ale pobyt v Katalánsku se mi krátí, a tak se snažím si to tady ještě pořádně užít. Dnes jsem pro vás připravila další rozhovor, tentokrát s mým dlouholetým kamarádem Honzou. Známe se už od základky a vždy to byl skvělej člověk se smyslem pro humor. Nyní je už dospělý, bydlí ve své vysněné Praze, má spoustu přátel, přítele a nebojí se otevřeně mluvit o tom, že je gay! A protože je Honza furt stejně skvělej, dovolil mi, abych ho pro vás vyzpovídala. 

1) Pamatuješ si na den, kdy sis poprvé začal uvědomovat, že jsi gay? 
Na den si přesně nepamatuji. Ono to nebylo ani v průběhu jednoho dne, ale v průběhu několika dnů. Nějak jsem nevěděl, co to se mnou je, přemýšlel jsem nad sebou a začínal jsem si to pořádně srovnávat v hlavě. 
2) Teď to bude znít trochu hloupě, ale proč? Jak se člověk stane gayem, myslíš si, že má člověk danou orientaci už od narození, nebo se k tomu dostane až v průběhu života?
Člověk se jako homosexuálem určitě narodí. Není to tak, že by si vybral. Určitě v dětství ještě nemá tolik rozumu, aby si už ve 3 letech řekl: „Jo tak jsem gay, líbí se mi kluci a jejich pindíci.“ Tak to opravdu není. Člověk si svoji sexualitu začne uvědomovat vždy až v dospívání. Někteří si to uvědomí ve 12, někteří v 15 letech. Vše je individuální a každý to zjistí ať už dříve nebo později.
3) Kdo byl první člověk, kterému ses s tím svěřil?
To si ani nepamatuji. Když jsem se rozhodl okolí říct, že mám odlišnou sexualitu, tak to šlo tak jako postupně. Nejdříve kamarádi a postupovalo to až k rodinným příslušníkům.

"U rodiny to bylo trošku složitější. Hlavně u rodičů. Vychovávali mě celý život a určitě nikdy nepřemýšleli nad tím, že by jejich syn mohl být tak trochu jiný. Ale postupem času se vše zlepšovalo a teď už mě berou takového, jaký jsem."

4) Jak na to reagovala tvá rodina a přátelé, tušili něco?
Tak někteří určitě něco tušili. Nevěnoval jsem pozornost holkám. Koukal jsem na kluky. Přátelé, ti praví se ke mně zády neotočili a plně mě podporovali. U rodiny to bylo trošku složitější. Hlavně u rodičů. Vychovávali mě celý život a určitě nikdy nepřemýšleli nad tím, že by jejich syn mohl být tak trochu jiný. Ale postupem času se vše zlepšovalo a teď už mě berou takového, jaký jsem.
5) Změnilo se něco v tvém životě v bodě, kdy už o tobě věděli téměř všichni z tvého okolí, že jsi gay?
Podle mého se nezměnilo nic. Akorát mně se pořádně ulevilo a spadl ze mě strašně těžký balvan, který na mě visel. Občas se na mě někdo kouká nepochopitelným pohledem. Ale vždy tady bude někdo, kdo je proti homosexualitě, bisexualitě nebo transsexualitě.
6) Určitě bude spoustu lidí také zajímat, jestli jsi měl někdy v minulosti i přítelkyni? 
Tak přítelkyni jsem nikdy neměl. V době, kdy jsem si neuvědomoval svoji sexualitu, jsem holku neměl. Potom jsem plynule přecházel do fáze, kdy jsem si řekl, že jsem homosexuál a holku jsem ani nechtěl. Navíc jsem byl nevzhledný buřtík, kterého nikdo nechtěl. :D

"Podle mě by každý člověk měl dávat najevo kým je a neměl by to skrývat a držet v sobě. Souhlasím, že jsem se změnil."

7) Máš v současné době přítele? 

Ano. V současné době mám čerstvě přítele. Bydlíme oba v Praze a snažíme se trávit všechen volný čas spolu. I když někdy je to kvůli práci celkem nereálné. Náš vztah je ještě v raném období, takže nás toho ještě spoustu čeká. Uvidíme, co nám dá čas.
8) Vím, že ses v průběhu let hodně změnil a nyní tě hodně lidí sleduje na Facebook a Instagramu, víš proč tomu tak je? Je to třeba i tím, že se otevřeně nebojíš mluvit o tom, že jsi gay?
Myslím si, že to je kvůli tomu, že se nebojím otevřeně mluvit o tom, kým jsem. Podle mě by každý člověk měl dávat najevo kým je a neměl by to skrývat a držet v sobě. Souhlasím, že jsem se změnil. Z malého holohlavého klučiny s brýlemi jsem přerostl ve vepříka, který musel poslouchat od svých spolužáků jak je tlustý. Když jsem se rozhodl, že už to tak nejde a začal jsem se sebou něco dělat, tak jsem poslouchal, že jsem “buzerant“, “homouš“, nebo “teplouš“. Držel jsem to v sobě, ale jakmile jsem se rozhodl to vypustit ven a přestat všechno skrývat, tak všechny tyto posměšky přestaly. Ohlas od lidí byl úžasný. Každý obdivoval moji odvahu a já jsem byl a stále jsem na sebe pyšný.
9) Stalo se ti už někdy, že tě lidé začali odsuzovat, nebo měli nějaký negativní komentáře na tvojí osobu právě kvůli tomu, že jsi gay?
Stalo a neustále stává. Jak říkám. Homofobní lidé tady s námi vždy byli, jsou a vždy budou. Ale musíme takové lidi brát s nadhledem a nevšímat si jich. Většinou to jsou zakomplexovaní idioti, kteří nejsou spokojeni sami se sebou a svým životem. Proto musí řešit životy těch druhých. 

"Držel jsem to v sobě, ale jakmile jsem se rozhodl to vypustit ven a přestat všechno skrývat, tak všechny tyto posměšky přestaly. Ohlas od lidí byl úžasný. Každý obdivoval moji odvahu a já jsem byl a stále jsem na sebe pyšný."

10) Pocházíš z malého města, ale momentálně žiješ v Praze. Já mám zkušenost s tím, že ve větších městech nikdo neřeší, kdo jsi, s kým jsi, co děláš, nebo jak vypadáš, ale v malých městech si lidi více všímají, pomlouvají. Myslíš si, že je to stejné i s homosexualitou? Že ji lidé ve větších městech tak neřeší jako v těch menších? Nebo je to individuální záležitost a záleží na člověku?
Je pravda, že v Praze je to každému opravdu jedno. Ale ne úplně. Vždy se najde někdo, komu se něco nelíbí, takže i v Praze lze potkat homofobní jedince. V menším městě je to těžší z toho důvodu, že se většina lidí mezi sebou zná. V Praze, kde žije přes milion obyvatel a ročně sem přijede několik milionů turistů, se nikdo nezná, člověk má malý okruh přátel a zbytek neřeší.
11) Myslíš si, že je homosexualita v dnešní době přijímána lépe než kdysi? Jestli ano, co k tomu vede?
Poslední rok mi přijde, že je homosexualita brána v České republice den ode dne lépe. Určitě za to může otevřenost lidí. Nebojí se to o sobě přiznat svému okolí a tím pádem se mění pohled lidí na tuto věc. Žijeme v roce 2017. Dějí se i horší věci, než to že se narodí někdo homosexuálem.

"Takoví jsme, takoví jsme se narodili a nezměníme to. I kdybychom se snažili sebevíc."

12) Jestli si tento článek bude číst někdo, kdo se bojí veřejně přiznat svou orientaci, co bys mu doporučil?
Určitě bych mu vzkázal, aby se nebál to o sobě veřejně prohlásit. Není žádný důvod k tomu to skrývat. Takoví jsme, takoví jsme se narodili a nezměníme to. I kdybychom se snažili sebevíc. Svět nás musí přijmout takoví, jací jsme bez rozdílu barvy kůže, osobnosti nebo orientace.
13) Chtěl bys něco vzkázat čtenářům? 
Asi bych chtěl jen připomenout písničku od LadyGaga, Born This Way. Pokud jste na sebe naštvaní, a nebo nejste spokojení s tím kým jste, určitě si ji pusťte a zaposlouchejte se do textu. Tahle píseň mně osobně hodně pomohla a dodala mi spoustu odvahy.

Jestli máte na Honzu nějaké otázky, můžete je napsat do komentáře a pokud máte zájem, můžete mrknout na jeho INSTAGRAM.
Doufám, že se vám dnešní článek líbil!

Mějte se krásně, Alexandra. 
Share
Tweet
Pin
Share
2 komentářů
Jseš tlustá, začni cvičit.
Nepřibrala jsi? Nejsi těhotná?
Prosím tě, začni jíst, vypadáš jak anorektička!
Máš křivý nos, měla bys jít na plastiku.
Máš malé prsa, měla bys s tím něco dělat.
Máš velké prsa, je to nechutné.
Delší vlasy ti slušely víc.
Když jsi byla blond vypadala jsi líp.
Ty vlasy máš určitě prodloužený.
Ty prsa jsou umělý.
Dřepuj!
Fuj, jsi svalnatá jak chlap.
....
Každý den se na internetu a sociálních sítích setkávám s podobnými komentáři. Už jsem si tak nějak zvykla na to, že úspěch se neodpouští, a že jsou lidé nepřející a zlí, ale kdo jim dává právo soudit vzhled ostatních?
Proč si lidé stále pletou svobodu slova s urážením?
Kdo může rozhodovat o tom, jestli jsme krásní, nebo ošklivý, tlustí, nebo hubení?
Setkávám se s těmito komentáři u krásných, mladých a zdravých dívek každý den, a je mi smutno z toho, že místo toho aby si četly komentáře o své kráse, musí číst tyhle odporný věty..

Lidé často zapomínají na to, že krása je subjektivní a to, co se nemusí líbit mě, se může líbit dalším 100 lidem. Pamatujete si na rčení "sto lidí, sto chutí"? S krásou je to stejné. Někteří z nás vidí krásu v zapadajícím slunci, jiní v měsíci a hvězdách, některým se líbí noční velkoměsta a jiní se nemohou nabažit zelených luk a jehličnatých lesů...
Každej z nás vidí krásu v něčem jiném, vnímá krásu jinak a to, že se nám něco nelíbí neznamená, ŽE TO NENÍ KRÁSNÉ, ale že to není krásné pro NÁS.

Já si myslím, že každý člověk je krásný, každý člověk je krásný pro někoho dalšího na tomhle světě..
Není špatné, když máte na vzhled ostatních své vlastní názory, důležité ale je, aby jim tyto vaše subjektivní názory nijak neublížili. Takže se zkuste držet pravidla, že pokud se vám někdo zdá takový, nebo makový, prostě si to nechejte pro sebe, nekomentujte, neurážejte.. Místo toho si raději vyhledejte člověka co se vám líbí a dejte mu najevo jak krásný pro vás je a věřte, že to zahřeje u srdce nejen jeho/ji, ale i vás..
A pokud máte nutkavou potřebu sdělit krásné holce, že má velký zadek, nebo malé prsa, zkuste jí to napsat mile a nejlépe soukromě, protože tím zabráníte dalším chudákům, aby se toho chytli a začali rozebírat její nedostatky.

Já sama nerozumím tomu, jaké poselství mají nést tyhle urážlivé poznámky k našemu vzhledu, ani co dobrého to přinese člověku, který je píše, ale vždy mě dokážou pěkně naštvat, haha. Nikdo, ale opravdu nikdo na světě nemá právo rozhodovat a soudit co je krásné a co není, protože každému se líbí něco jiného.

Hlavní je, abyste se vy sami milovali takoví jací jste, byli sami se sebou spokojeni, a měnili se pouze tehdy, pokud se vám samotným něco nelíbí !

Mějte se krásně, Alexandra
Share
Tweet
Pin
Share
6 komentářů
Older Posts

About me

Vítám tě na mém blogu ♥ Jmenuji se Alexandra, je mi 21 let, a tento blog je takovou všehochutí. Najdeš zde články o cestování, kosmetice, DIY, inspiraci, knížkách, no jednoduše o vše, co mám ráda. Pokud máš nějakou připomínku, nebo otázku, neváhej mi napsat! :)

KONTAKT

blogalexandrah@gmail.com

Follow

  • Facebook
  • Instagram
  • Google +
  • youtube
  • Twitter
  • pinterest

Instagram

Facebook

Blog Archive

  • ▼  2017 (21)
    • prosince (1)
    • listopadu (1)
    • října (2)
    • srpna (5)
    • července (6)
    • června (4)
    • května (1)
    • dubna (1)
Používá technologii služby Blogger.

Follow Blog by Alexandra

My favourite blogs

  • LoveYourBody
  • My book world
  • One Loving Girl
  • Blondcliche
  • Ejnets

Píšu pro

  • THE BRIGHT STORY
Facebook Twitter Instagram Pinterest Bloglovin

Created with by ThemeXpose